Prchlivost okamžiků a esence vzpomínek

29. října 2013 v 13:02 | Míša |  Myšlenky
Proč tak komplikovaný název pro článek?
Obávám se, že kratší nadpis by nevystihnul mé pocity lépe jak tento.
Pokud nechápete, co jím chci říct, možná smysl pochopíte z následujících řádků...


Často se zamýšlím nad tím, jak jsem život cítila jako menší.
Je možné, že jako děti jsme obdařeni vyšší vnímavostí, citlivostí, bdělostí... Okamžiky i zdánlivě obyčejné a každodenní prožíváme jinak. Neobyčejně. Každý cítíme jinak, každý má pro nás jiný nádech. Je možné, že z nás stárnutím odchází ta nadmíra citovosti a střídá ji nadmíra rozumu? Proč člověk nemůže prožívat obojí stejně intenzivně? Ale kdybychom dokázali prožívat cit i rozum stejnou měrou, nevytěžili bychom ani z jednoho maximum. To právě teď - obávám se - prožívám já...
Já nechci zestárnout. Nechci víc povinností, nechci myslet na existenční záležitosti, nechci mít více zodpovědnosti. Chci zůstat v té chvíli, kdy se procházím podzimním lesem, kdy slyším jen ticho a lámající se větve pod mýma nohama, kdy jsem sama, ale zároveň kolem sebe cítím více života (a věřím v něj), než v přeplněném městě. Chci zůstat v té chvíli, kdy je město zasněžené a já jdu ráno do školy, kolem kostela, nikde nikdo, jen tma a svit rozsvícených lamp. Chci zůstat v té chvíli, kdy při štědrovečerní večeři slyším zacinkání a já se zaraduji z příchodu Ježíška. Chci zůstat v té chvíli, kdy... Ale nejde to.
Chci v těch chvílích zůstat, protože i když se odehrály před tak dlouhou dobou, v mé paměti jsou stále nezapomenuté. A to jen díky tomu, že jsem je vnímala a cítila jsem v nich život, cítila jsem JE. A dnes bych je cítila jinak. Chtěla bych být navždy tak zasněná a vnímat svět okouzleně, nezatěžkaná rozumem. Ale bojím se toho dne, kdy už nebudu ani schopná si vzpomenout na to, co jsem cítila v souvislosti s nějakým okamžikem. Zdánlivě naprosto obyčejným, ale v mém srdci neopakovatelným a jedinečným.
Nechci, aby těch okamžiků bylo pořád méně. Nechci na ně zapomenout. Nechci ztratit vzpomínky na ně. A nechci zapomenout jejich jedinečnou esenci...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 20. listopadu 2013 v 12:06 | Reagovat

Se Tvýnm přístupem bude na takové krásné okamžiky hodně těžké zapomenout :) Toho bych se nebál ... víš, podle mě ... jde jen o to, abychom je stále v průběhu života hýčkali. Tak, aby se postupem času neztratily pod nánosy šedých povinností a "rozumných" úvah.

Nedej se :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama