Nejhlubší city přicházeji tiše

2. prosince 2013 v 18:11 | Míša |  Myšlenky
Už ze začátku článku bych měla upozornit, že se v něm nejspíš ukáže ta sentimántelní část mé povahy, která se mě čas od času zmocní.


Co za ní stojí tentokrát? On je většinou důvod jeden a ten samý. Dnes jsem zůstala doma a nešla jsem do školy. Využila jsem volného času a už včera v noci jsem rozkoukala seriál Koizora - Láska nebeská. Ano, je to japonský seriál. Kdo mě zná, tak ví, že mám pro Japonsko zvláštní slabost, obzvlášť pro anime a nově nejspíš i pro dorama, hrané seriály s opravdovými herci.
Ani nevím, proč jsem ten seriál chtěla vidět. Má záliba je vyhledávat seriály, ať už japonské či jiné, které jsou hluboké, nejsou nabité prázdnými city, ale opravdu dokážou v člověku probudit právě tu sentimentalitu, jakou ve mně dnes probudila Koizora. Jenže takové příběhy jsou často smutné, nemusí končit tím sladkým happy-endem. Ale i ty na první pohled nešťastné konce mají pro mě určité kouzlo. Zhlédněte třeba anime nebo doramu Bokura ga Ita, Hotarubi no Mori e nebo zmíněnou Koizoru a budete vědět, o čem mluvím.
Nebudu tu psát recenzi, o tom tento článek být neměl. Má nálada ve mně probudila inspiraci k jednoduchému zamyšlení - jak je u mě běžné.

Po dokoukání seriálu se mě i po tolika proplakaných chvilích a použitých kapesnících zmocnil zvláštní klid a úleva, které trvají doteď. Chci využít toho klidu, v kterém se teď má duše nachází, a než se půjdu učit na zítřejší dějepis, ráda bych se pozastavila nad jednou věcí.

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak je dnešní doba uspěchaná? Kolik máme denně povinností? Já si nepamatuji, kdy jsem naposledy byla v takovém rozpoložení. Žádné obavy, že jsem něco nestihla, že něco budu muset stihnout. Podle mě se lidé přestávají radovat ze všedních věcí a jediné, co jim přináší štěstí, jsou nedosažitelné cíle. Dávají si podmínky, za jakých okolností budou šťastní... Jenže tyto cíle leží někde daleko v budoucnosti, nikdy ne v přítomnosti. Utíkáme z ní jak jen to je možné a s tím se v nás objevují i myšlenky typu: "Budu šťastný až...". A s tím se v nás probouzí i vlastnosti, jako je žárlivost, závist... - Někdo má něco, co my ne. Jsme přesvděčení, že to "ono" je přesně tím, co potřebujeme ke štěstí a naplnění. Zmocní se nás vnitřní neklid. Svět je neklidný.
Kdy jsme se přestali dívat na oblohu? Kdy jsme se přestali usmívat jeden na druhého? Kdy jsme naposledy cítili, že je o nás postaráno a že vše, co potřebujeme, už máme? Teď a tady, v tento okamžik?
A v neposlední řadě... Kdy naše vztahy začaly být povrchní?
Nemáme čas na sebe, nemáme čas na nic, protože žijeme v tomto neklidném světě. Pořád utíkáme, sprintujeme dopředu, do budoucnosti, pryč od našeho vnitřního klidu a od radosti v našem srdci. Nemáme čas poznávat sebe. Myslíme si, že nemáme hodnotu, že nám nic nejde, protože si nedáme šanci a nenajdeme si čas najít si to, v čem jsme dobří, co nás naplňuje a v čem vynikáme. Nevidíme svou hodnotu. A divíme se pak, že tu hodnotu nevidíme ani v ostatních? Nemáme čas vidět co je v nás a už vůbec nemáme čas pro ostatní. Zapomněli jsme i to, že svět se netočí jen kolem nás. Vidíme jen sebe, ale zároveň nevidíme nic jiného, než je náš strach. Strach z toho, že radost je někde mimo náš dosah.

Jsem přesvědčená, že to, co tento svět zachrání, je láska. Je tichá, klidná, je v nás i v ostatních. Je to radost, štěstí, je to to, po čem tolik toužíme. Je to empatie, je to soucit, je to něžný, krásný cit, který přichází potichu, ale o to hlubší je. Je nenásilný, ale je silný. Prodere se vším, celou naší bytostí, pokud mu dáme možnost. A pokud mluvíme o partnerské lásce... Pravá láska není sobecká. Je jemná, klidná. Zaměňujeme jí se sexualitou, ale jsou to dvě naprosto odlišné věci. Každý lásku prožíváme svým způsobem, ale pokud je opravdová, jednou věcí si můžeme být jisti - je to radost. Je radost milovat a být milován. Jistě, v životě je i utrpení a i to může postihnout náš vztah. Ale až tehdy se ukáže, jak silné naše city jsou.
Myslím si, že pokud nás někdo opravdu miluje (jakkoliv), měl by se o nás zajímat. A ne z povinnosti, ale právě z té čiré lásky, která nás dva spojuje. A myslím, že pokud my někoho milujeme, poznáme to tak, že se mu nebojíme ukázat naší nahou duši - protože mu věříme. Důvěra k lásce patří. Ačkoliv se nám to nemusí zdát, nahota naší duše je daleko intimnější, než nahota našeho těla. Ale to ucítíme právě v tu chvíli, kdy se odhodláme našemu milovanému ukázat vše, co v ní je. Naše obavy, přání, tajemství, myšlenky, pocity. Je možné, že to onen člověk bude už dávno znát - protože nás miluje a zajímá se, co v nás je, může to vidět, aniž bychom na to upozorňovali. Každopádně, pokud ten člověk stojí za naše hluboké city, vyslechne nás. A zajímat se bude. Bude s námi komunikovat... Ať už slovy nebo jinými způsoby. S takovým člověkem se nikdy nebudeme cítit nesví. Můžeme s ním i mlčet, ale to ticho nikdy nebude nepříjemné.
Podle mě je daleko větší požehnání mít někoho takového, kdo tu vždy pro nás bude, komu nebudeme lhostejní a kdo nám dá své upřímné city, než mít spoustu prázdných známostí bez hlubších citů.
Můžeme milovat, opravdu upřímně milovat i někoho, kdo nebude ochoten s námi sdílet naše city. Stává se to a nechci nikoho zrazovat od této lásky. Ten člověk ani neví, jak požehnán je... Jaké větší požehnání může být, než být milován? Možná jedno je... Milovat. Pokud si ale toto požehnání sám odepřel, nechme to být, jak to je.
To, o čem mluvím, jsou opravdové vztahy... Pokud se někdo nazývá přítelem, partnerem nebo rodinou... Prázdná slova vztah nedělají. Jakýkoliv vztah dělají skutky. Já to lépe asi nevysvětlím...

Chovat se tímto způsobem neplyne z povinnosti, ale z lásky. Nenuceně, klidně, nenásilně, potichu, ale stále velmi, velmi hluboce...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 J. J. | 2. prosince 2013 v 18:30 | Reagovat

Díky ♥

2 Alchemi Alchemi | Web | 2. prosince 2013 v 20:56 | Reagovat

[1]:

3 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 7. prosince 2013 v 1:01 | Reagovat

Krásně napsáno, opravdu :) Pravá Láska je to, co tento svět potřebuje ze všeho nejvíc ^^

4 ktaylor ktaylor | Web | 20. června 2015 v 9:02 | Reagovat

půjčka online česká spořitelna :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama