r. 2013

28. prosince 2013 v 14:59 | Míša |  Zážitky
Na facebooku se často sdílí obrázky s textem jako: "Před rokem jsem byl/a úplně jiný/á." Nejspíš se od takových obrázků očekává ten zvláštní okamžik, ve kterém si člověk uvědomí, že je to vlastně pravda a v zápětí má obrázek hned o jeden "lajk" navíc.
Já nemůžu říct, že jsem jedna z těch, kteří by to tak cítili. Nemůžu si vzpomenout na to, jaká jsem byla před rokem.


Přijde mi, že jsem prošla mnohými těžkými situacemi, což není v této době nic neobvyklého. Jenže mám pocit, že jsem pořád stejná. Jako bych se vůbec nikam neposunula. Jakoby žádná má životní lekce nebyla natolik rozhodující a silná, aby jakkoliv převratně změnila mou povahu...
Někdy si připadám vážně zbabělá. Když nad tím tak přemýšlím... Pořád utíkám z reality do svého snového světa. Nemám ani pocit, jako bych doopravdy žila. Chybí mi chuť do života, chybí mi život v mém srdci. Byla bych schopná prospat půlku svého života, protože mě nic (kromě mého svědomí) nenutí vstát z postele a radovat se ze života. Je to hrozný to přiznat takhle veřejně, ale je to taky způsob, jak si to v sobě srovnat. Protoža ta změť myšlenek, v té aby se člověk někdy vyznal. Jako zamotaná sluchátka od mp3...
A abych navázala na myšlenku - jsem člověk, co se vyhýbá konfliktům. Co se týče ale mého nitra, tam je těch konfliktů požehnaně. Už si skoro žijí vlastním životem. Někdy jako bych byla ta, co stojí opodál, přihlíží, co se v ní děje a byla do toho zatahována a emočně to prožívala. Nechápu, co se ve mně děje. Celý svůj život se hledám a věřím víc okolí jak sobě. Nejsem sama sobě přítelem ani člověkem, kterému můžu věřit. Pokud jsem dlouho pouze sama se sebou, upadám do depresí, protože jsem vevnitř neklidná. A to i přes to, že navenek jsem pro mnohé velmi klidná, téměř nenápadná, vyrovnaná. Vevnitř tomu tak rozhodně není. Uvnitř mě probíhají neustálé rozbroje. Ach ty paradoxy...
Je na čase si nalít čistého vína.


Utíkala jsem, i když jsem viděla, že moji nejbližší statečně stojí a nejen to... - Směřují dál, vpřed. A mohlo se jim jít daleko lépe, kdybych je v tom nenechala samotné. Cítím se kvůli tomu hrozně. Zároveň ale vím, že pokud bych neutíkala do svého světa, tak bych se dříve nebo později z tohoto světa dočista pomátla. Narodila jsem se buď do špatné doby nebo na špatnou planetu. To jsou myšlenky, které mě napadají často. A je jen velmi těžké je nepřijmout a neztotožnit se s nimi, protože to tak bohužel opravdu cítím...

Nevím, co by mě mohlo zachránit, protože v sobě spásu nevidím... Ačkoliv vím, že já jediná si mohu pomoci. Je tolik ukazatelů na naší cestě životem, ale cestu nakonec vybíráme sami a sami taky po ní nakonec jdeme. Pokud máme štěstí, někdo půjde vedle nás, ale nikdy ne místo nás.

Tento rok se stalo mnoho věcí. Říkejme tomu nové energie, transformace nebo jak chceme. Nedotklo se to jen mě a mé rodiny, ale i hodně lidí (troufám si říct, že většina) to cítí minimálně podobně, ne-li stejně. Mnoho vztahů bylo rozvázáno, jiné naopak byly utuženy. Mnoho lidí a věcí nám odešlo ze života, aby uvolnili místo novému. Co se týče mě a mých nejbližších - dotklo se nás to v tolika ohledech, v jakých se jen dotknout mohlo.
Když se mluvilo o transformaci a začátku Nového věku, nikoho nejspíš nenapadlo, že to nebude zpočátku vůbec lehké. A jestli to někoho napadlo, tak se té myšlence vzpíral. Ale teď to nadešlo, je to tu a nikdo před tím úplně utéct nemůže.
Jediné, co nám teď zbývá, je být silní a věřit. I když cítíme, že naděje s každou novou ránou slábne... Nechat ji odejít úplně je jako věčné žití v letargii. A pokud cítíme, že hlouběji už klesnout nemůžeme, musíme dříve nebo později využít situace a od onoho dna se odrazit, protože věčně tam být nemůžeme.

Občas si vzpomenu na ty chvíle, kdy jsem byla povznesená. Cítila jsem hlubokou radost, která mě celou vsákla. Ten krásný pocit, kdy večer usínám s pocitem vděčnosti a naplnění. Nebo ten pocit čistého vědomí, kdy cítím vevnitř klid a najednou si uvědomuji, že vše má svůj hluboký smysl a náhody neexistují. Tento rok těchto chvil bylo málo a i když to nemůžu zcela procítit, musím se uspokojit s drobnou nadějí, že je ještě někdy opět zažiju.
Poslední dobou se mi často objevují v mysli z ničeho nic obrazy z minulosti, které se mi v ní z nějakého důvody uchovaly. Jsou to obrazy z dětství, velmi staré a ničím zvláštní... Přesto se mi vybavují stále častěji a přicházejí náhle, nijak jim nepomáhám. Nikdy to nebylo tak intenzivní. Zajímalo by mě... Proč? Dostanu někdy odpověď na všechny své otázky a opět ucítím hluboké uvědomění, probudím se do přítomného okamžiku, plna života a naleznu sebe sama? Vzpomenu si na vše, co jsem kdy zapomněla? Přenesu se přes toto temné období, zatmění duše?

Pokud můžu promluvit k tomu, kdo nebo co ví odpovědi na tyto otázky... Vezmi si prosím tento rok a vše, co z něj zbylo. Ať existuje už jen v mé paměti a v paměti nás všech. Ale ne tak, aby při vzpomínce na něj byla pocítěna hořkost a utrpení, ale pocit klidu a jeho hlubokého smyslu. Prosím o to za sebe i za všechny, kteří tento rok neprožili v klidu a radosti. Tak, abychom potom všichni mohli poděkovat a vevnitř necítili prázdnotu, ale vděčnost a pochopení...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 J. J. | 29. prosince 2013 v 15:24 | Reagovat

Páni, většinu tvých pocitů sdílím..

Poslední rok se nesl v duchu změn, které jsou těžko stravitelné, a nejen pro mě. Ale věřím v nás, věřím, že jsme silní.

Jsem vděčná, že mohu být tvým blízkým přítelem.

S láskou, J.

2 Alchemi Alchemi | Web | 30. prosince 2013 v 16:32 | Reagovat

[1]: Děkuju, já jsem taky ráda, vždyť víš. =) Možná jsem to včera přehnala. Jen mám z toho poslední dobou takový pocit... I tak promiň.

3 Sy_ Sy_ | E-mail | Web | 1. ledna 2014 v 23:20 | Reagovat

Dobré... upřímné. Ty záblesky taky občas zažívám, občas je to minulost, jindy něco, co si přímo nepamatuji, ale jako by mi to i tak bylo důvěrně známé.

Asi jen nějaká srandička, nepřikládám tomu žádný význam.

Hodně štěstí s hledáním odpovědí, radosti a naplnění... a ještě více sil s vyrovnáváním se s rozčarováním, které tě čeká, protože hledáš něco, co neexistuje ;)

Hezký 2014! *

4 Alchemi Alchemi | Web | 2. ledna 2014 v 18:03 | Reagovat

[3]: Já věřím, že to existuje. Věřím v schopnost uvědomění, věřím v sílu uvědomění, věřím, že nic se neděje náhodně a věřím, že jednou i pochopíme, proč se tak děje.
Tobě taky.. Šťastný Nový rok. =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama